Meduňka lékařská pěstování

Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je vytrvalá rostlina, která na zahradě dorůstá až do jednoho a půl metru. Je trochu podobná hluchavce, patří i do stejného rodu. Od června po celé léto kvete nevýraznými drobnými bílými květy, které vyrůstají v paždí listů. Lodyhy jsou bohatě rozvětvené a nesou vstřícné chloupkaté listy vejčitého tvaru s okrajovým vroubkováním.

Pěstování meduňky lékařské.

Tuto aromatiickou bylinku, vonící po citrónech, znali již staří Řekové a Římané. Tu a tam také zplaňuje, potom ji můžeme najít na stinných místech, v lesích a podél plotů. Původem pochází z Orientu a k. Přečtěte si více o pěstování meduňky lékařské. Jako nálev nebo suché listy se používá zevně, většinou se však konzumuje vnitřně jako čaj, připravený extrakt nebo jako složka tzv.

Vydobila si pevné místo na našich zahrádkách díky mnoha svým dobrým vlastnostem. Meduňka – pěstování Meduňku můžete pěstovat v zahradě na jednom místě několik let – dokonce i více než 30.

Proto potřebuje každým rokem dodat živiny , nejlépe ve formě kompostu. Její původ můžeme hledat ve Středozemí. V České republice je velice. Podnebí a půda: Meduňka patří mezi teplomilné rostliny, a tak vyžaduje chráněné polohy a slunná místa (snáší i polostín). Nejvhodnější je pro ni půda hluboká, hlinitopísčitá až hlinitá s vysokým obsahem živin.

Ve volné přírodě ji najdeme jen velmi vzácně, ale její pěstování není nijak náročné. Má čtyřhrannou lodyhu a špičaté široké listy. Máta peprná a meduňka lékařská , dvě z nejaromatičtějších zahradních bylin, jsou na pěstování nenáročné, takže je můžeme mít celé léto po ruce. Pochází z Asie, ovšem znali ji i staří Řekové, kteří ji používali při bolestech hlavy, krku a také pro dlouhověkost.

My ji pěstujeme zejména pro její schopnost zklidnit mysl, zlepšit náladu, posílit tělo a navodit spánek. Jako koření se šalvěj hodí pro zvýraznění chuti masa a tučnějších jídel – usnadňuje jejich trávení. Popis a způsob pěstování meduňky.

Meduňka je vytrvalá bylina, která není náročná na pěstování. Potřebuje běžnou zahradní půdu a slunné nebo polostinné stanoviště. Nejradši má však podloží sušší, lehké a obrácené na jih.

Miluje slunná stanoviště, který jsou chráněná před větrem. Rozmnožovat ji můžeme na jaře výsevem nebo na podzim dělením trsu. Meduňka povzbuzuje a revitalizuje celé tělo, má antibakteriální, antivirové a dezinfekční úči nky. Tvoří půdopokryvné „koberce“, které.

Jedná se tedy o rostlinku, která by neměla chybět v žádné domácnosti, neboť může blahodárně působit na zdraví celé rodiny a zároveň dodat rodinnému stolování nové chutě i příjemné čichové vjemy. Meduňka byla zasvěcena Dianině chrámu a Řekové ji před dvěma tisíci lety používali jako léčebný prostředek: říkali jí ,,potěšení srdce“. Ti, kdo po celá staletí sestavovali herbáře a bylinkáře, oceňovali vesměs meduňku pro její vlastnost rozptylovat deprese. V lidovém léčitelství se meduňka uplatňuje při žaludečních a střevních potížích, lehkých poruchách spánku, menstruačních křečích, neklidu vyvolaném nervozitou, při migréně a také při nachlazení. Má citronovou chuť a aroma, desinfekční účinky a posiluje nervovou soustavu.

Má bílé květy a velmi aromatické listy, které voní po citrónu. Pochází ze Středozemí, u nás se hojně pěstuje a občas zplaňuje. Meduňka má ráda teplo, proto jí vyhovuje chráněné slunné místo s propustnou humózní půdou.